… titulek toho příspěvku jsem si „vypůjčil“ od Štěpána Šafránka z „Básníků“ …

… moje klokaní anabáze je ve finále a za necelé dva dny letím domů … balení zavazadel, loučení s přáteli a známými, vyřizování formalit atd. … spousta starostí, troška stresu, možná i troška smutku a nostalgie … být skoro rok mimo domov asi každému pořádně pročistí hlavu … ale život máme jen jeden … takže pro mě odletem z Austrálie … “něco nového začíná“ … a to je pro mě velká výzva !!!

Dnes prší, je poměrně chladno a hnusně … pro úklid a balení ideální den … ale včera krásně svítilo (bylo tak „terdy plas in shadow“) … a právě včera jsem prodal moji skvělou „první australskou družku“ … tu roztomilou šestiválcovou Magnu, co mě tak skvěle celý rok vozila po Austrálii, nikdy se nepokazila a řekla si jen o nový olej s filtrem a přední brzdové desky … člověk si brzy zvykne na jízdu vlevo, lineární zátah silného motoru 3,5 ltr., i ten automat není k zahození …

… takhle to mé první australské družce slušelo v malém bazaru v Southportu …

… koupil jsem ji v lednu … za 3 990 AUD … nyní prodal za 1 300 AUD … takže holka, díky moc a to Tvoje číslo na značce 586 SWD … budu mít dlouho v paměti …

P.S. – držte mi palce … dnes mě čeká poslední noc s mojí druhou australskou družkou … snad to oba přežijeme a já to letadlo stihnu !!!

Začal listopad … můj pobyt v zemi klokanů se pomaličku chýlí ke konci … a člověk se začíná zamýšlet nad těmi mnoha měsíci, které zde strávil … co vlastně zde zažil, co se naučil, poznal …

… a spousta lidí zatouží … po sobě „něco pozitivního zanechat“ …

… může to být něco virtuálního či hmatatelného … já jsem zvolil tu druhou možnost. Nejprve jsem dlouze brouzdal po internetu … a hledal inspiraci … hodně mě zaujal projekt starého p. Cheopse … pyramida … kamenná, odolná stavba, impozantní  monument … pak si říkám „hrobka“ … to by tady nikdo neocenil … navíc bych to stavěl asi tak 200 let … tak si říkám … Aleši, buď realista a zvol si lehčí projekt … pak jsem na to přišel … „udírna“ … vykřikl jsem, když jsem v jednom obchoďáku míjel v regále vakuově balenou uzenou slaninu … (krásně vypadá, ale nedá se jíst … brrrr) …

… no abych to zkrátil … díky velkorysosti rodiny Rackových … jsem v minulých dnech zrealizoval svůj „pyramidálně/udírenský projekt“ … dal jsem si záležet … no a jak moc jsem si dal záležet … to už posuďte sami …

Název tohoto příspěvku evokuje vzpomínky na „roztomilé huňáče s panem Lipským“. Ovšem v našem příspěvku jsou cvičení medvědi „nahrazeni“ cvičenými delfíny … je to show ve velkém stylu … většina diváků je nadšena a všichni obdivují, co všechno se delfíni v zajetí naučí …

… ovšem já, jako aktivní potápěč … rozhodně nejsem zastáncem těchto show a „cvičených tvorů obecně“ … ale … možná je to tím, že jsem zvyklý vídat tyto inteligentní tvory v jejich přirozeném prostředí … a obdivovat tu jejich spontánnost, hravost …

… no … nějak jsem se „rozvykládal“ … tak dost … doufám, že se ze mě nestane na stará kolena „grínís a gůdygůdy“ … tak se podívejte, co tady na Gold Coast místní delfíni umí !!!

Je říjen … a tady v Austrálii začíná jaro … a slítají se sem „různí ptáci“ … jeden z nich přiletěl až z Brna (Michal Remeš). Když po dlouhé době vidíte a slyšíte někoho z „drahé vlasti“ … rádi mu ukážete všechny krásy a specifika „země klokanů“. Absolvovali jsme tedy „povinné prohlídky“ klokanů, koal, moře, pláží, místních kanálů a kdovíco ještě …

… a taky jsme zavítali do místního „mořského parku“ ( http://seaworld.com.au/ ).

Já jsem zprvu protestoval a upřímně deklaroval, že „když jsem tam nemusel po celou dobu mého pobytu, tak tam nemusím vůbec“ … víte ty rodiny s dětmi, tisíce lidí, fronty na všechno, zmatení jazyků … do toho ty atrakce … cvičení delfíni, tuleni … různý horský dráhy, plastoví dinosauři, všude stánky s blbostma, občas proloženo „klasickou vůní hranolek a přepáleného tuku“ … prostě hrůza !!!

Asi jste z úvodního titulku uhodli … kapituloval jsem … a za nekřesťanských 89 AUD jsem „vstoupil“ … zpětně musím uznat Michalův argument, že jsem „si to zbytečně hnusil“ … ten areál je tak velký, je tam tolik atrakcí … tam si opravdu vybere každý !!! Ovšem chce to přehled … a ten jsme si rozhodli udělat „poměrně netradičně“ … to tak zlehka „skočíte do vrtulníku“ … pokocháte se pohledem na „celý Gold Coast“ a poté si z výšky vyberete „co je vám třeba“.

P.S. … nakonec ti cvičení delfíni byli „najs“ a tučňáci tomu dali „skvělou tečku“ … o tom ale až v dalších dvou dílech.

Navazuji na dubnový „první díl“, kde jsem tehdy deklaroval mé drahé máti, že jsem v „úplném pořádku“ … a vše tady v Austrálii zvládám s naprostou bravurou.

Po několika měsících však moje máti opět „pojala podezření“, že „se málo ozývám, málo komunikuji“ … a požaduje moji aktuální fotku jako důkaz, že jsem živ a zdráv.

A jelikož maminkám se neodmlouvá … tak mami … dnes je středa, 18. září 2013 … fotka je z farmy Narrow Leaf, krásná příroda všude kolem … doufám, že se Ti fotka bude líbit !!!

P.S. – nemusíš mít obavy, ten had má sice dva metry, ale není jedovatý … je to roztomilý škrtič zvaný „braunsnejk“ … chytání jedovatých hadů máme na pořadu až příští týden !!!

Dnes jsem měl hrát „kompetišn s jedním mým kamarádem na hřišti v Tallai“ … Jarda musel narychlo změnit program … a tak jsem jako „krizovku“ … zvolil mé oblíbené hřiště v Lakeside … a už se těšil na všechny „klokaňátka, kačenky, stromové hady a jinou příjemnou golfovou havěť“ …

… nejprve jsem se jel roztrénovat na moje domovské hřiště v Parkwoodu (dal jsem klasický „lárčbólspekit … což je 105 míčků z golfového automatu do košíku … zhruba 85 míčků dám z postu na zastřešeném renči z umělé trávy, střídám Pič, železa 7čku, 5ku, poté dám hájbridy 4U a 3U a končím drajvrem 1čkou, pořád s úhlem 10,5 st., zbytek míčků dám z vedlejšího, otevřeného odpaliště, z trávy, tam už střídám jen 7čku, 5ku z nízkého týčka a drajvr z týčka vysokého) … a poté jsem se přesunul na hřiště v Lakeside … je to kousek … takové 3 km vzdušnou čarou.

Pohodička … první jamka je nějakých cca 120 m … mírně doleva … ovšem přes „dvě vody“ … dříve jsem na této jamce „spotřeboval asi 7 až 10 míčků“ (většinou se mě chtělo usedavě plakat, chtěl jsem z golfem okamžitě končit, páchat rituální sebevraždu atd. …) … dnes s bravurou … odpal 5kou, z nízkého týčka, krásná vysoká rána, kterou navíc silný vítr stočil doprava … dopad míče cca 1 m od jamky (následně oprava greenu vypichovátkem) … poté jistý pat … a … byl z toho „berdy“ … čili jedna jamka pod „par“ … život dokáže být tak krásný …

… takto to zhruba pokračovalo až do jamky č. 6 … zde jsem po odpalu … skončil „kousek od jamky“ (viz dvě níže uvedené fotky) … ovšem měl jsem tušit, že „sladký život“ je minulostí … a začíná peklo …

… když si fotky dobře prohlédnete … je vám úplně jasné, že hrát „mezi stromy“ může jen hazardér … a navíc … kousek za jamkou pochodovala kachní rodinka, se spoustou miminek … ještě jim tak ublížit !!! Vzpomněl jsem si na mého golfového trenéra Davida … ten by zkušeně řekl … „hraj to jemně doprava od těch stromů … zůstaň na greenu vpravo, poté přiblížení k jamce … a místo tří ran, to uděláš za čtyři“ …

… abych to zkrátil … hrál jsem samozřejmě „mezi kozy“ … první rána do levého kmenu, míček se krásně vrátil skoro na původní místo … poté pravý kmen, opět míček zpět … když to shrnu (a vynechám spousty nadávek v AJ i ČJ) … jamku jsem dokončil za „úžasných 10″ … a uvědomil si, že „v golfu se nic neodpouští“ … a sebekázeň je nutná „od prvního odpalu až do úplného konce hry“ !!!

… nejlepší nakonec ??? … no mělo by to tak asi být … a jak jsem v minulém díle naznačil … pro moji osobu teda určitě !!! Podmořský svět učaroval mnohému … a při návštěvě „Sea Life Aquaria“ vůbec nelitujete, že je „moře trošku instantní“ …

Musíte se ovšem probojovat přes hromady návštěvníků, kteří se „honí za rekordy“ a většinou si koupí „svatou pětici“ … kdy za cca 110 AUD navštíví v ukrutném tempu nejen akvárium, ale i vyhlídkovou věž, zvířátka v umělém pralese a především muzeum voskových figurín … kde se všichni vyfotí s „plastikovým Elvisem“ … a „radostné zážitky ze Sydney .. neberou konce“ …

… tedy nic pro mě … znáte mě … já jsem si zakoupil pouze vstup do akvária (za 38 AUD) … a vstoupil … musím uznat, že velkorysost v takových projektech Australanům nechybí … a do posledních detailů (vč. interaktivních pomůcek pro dítka školou povinná) dotažené prohlídkové sekce berou dech … namátkou zmíním jen „přístav v Sydney, zátoku rejnoků, žraločí údolí, vraky lodí, ostrov dugongů a taktéž velký bariérový útes“.

V připojeném videoklipu uvidíte tu „podmořskou rozmanitost v plné kráse“ … tak si udělejte chvilku času … a v klidu se pokochejte …

… tak „Hábrbridž a Operahaus“ máme úspěšně za sebou (prý jsou to „povinné pamětihodnosti“ Sydney) … a můžeme si ukázat „něco pro opravdové fajnšmekry“.

Já, zrozen ve „znamení Ryb“ (Ryba se píše s Velkým R) … mám slabost pro vše, co souvisí s vodou (možná i proto jsem do posledního sčítacího archu, v rámci „Sčítání lidu“ … vyplnil kolonku … „Jste věřící?“ … skromně jsem napsal … ANO … a jako svou primární církev/boha … jsem uvedl „boha Poseidona“ … to je ten sympatický vousatý strejda, co míchá trojzubcem rybí/Rybí polévku“). Proto má další zastávka ve velkoměstě … patří „fishmarketu, Rybímu trhu, Rybí burze, všem těm Rybím jídelnám a dalším periferiím, co nějak souvisí s potvorami z moře vytaženými“.

Vyčlenil jsem si pro tuto návštěvu celý půlden … a bylo to málo … než totiž obejdete všechny markety … začnete u „ojstrs“, poté pokračujete přes další mušle k malým krabům, velkým krabům … dále nesmíte minout humříky, langustíny, velké langusty … no a ryby … tak to je „nářez“ … v níže přiloženém videoklipu uvidíte jen zlomek toho … co si můžete na marketu koupit nebo si nechat připravit v četných jídelnách, které jsou všude kolem …

… v minulém díle „jsem se prý dotknul šikmooké rasy“ … však jsem se jim také omluvil … ale nedá mě to … na „fishmarketu“ je to ještě „větší masakr“ … a vůbec nechápu, jak ti šikovní Japonci mohli prohrát WW2 … no schválně … představte si stůl pro 4 šikmooké krasavice, každá má před sebou plný talíř krabů, krevet, ústřic, chobotniček, hranolků a nezbytnou „DietColu“ … jsou sebevědomé, perfektně učesané a oblečené, přes ruku kabelku (většinou kopii „DG či Vitonky“), v levé ruce „růžový telefon s jabkem“ (na kterém se houpají 2 až 3 přívěsky pandy pro štěstí) … SMSkují jako o život … a pojídají ty mořský potvory … u toho stačí ještě ochutnávat z talířů svých kamarádek … a brebentí tou svojí řečí … stál jsem tam „v němém úžasu, neschopen slova a pohybu“ … tak tohle my na Hané neumíme a nikdy umět nebudeme … no, asi proto jsme „zatím žádnou válku neprohráli !!“ … hergot, zase se jim musím omluvit … takže „sorry, holky … jo a dobrou chuť !!“.

Skoro po měsíční tvůrčí pauze (od posledního příspěvku) … se vracím k mé „spanilé jízdě na Sydney“ … kterou jsem uskutečnil v minulém měsíci. Díky velkorysému pozvání Paula Kvasnicky, jsem měl v Sydney zázemí … a navíc Paul se mě ujal skoro jako svého syna … a stal se mi m.j. i průvodcem po tomto velkoměstě. Věřte, že průvodce a dobrého rádce potřebujete, i když budete „studovat specifika Sydney na internetu sebevíc“.

Z Gold Coast jsme cestovali společně mojí Magnou (vyjeli jsme 10. července a v Sydney jsem pobyl celý týden) … a necelých 1 000 km jsme zvládli za cca 11 hodin (dorazili jsme večer, lehce povečeřeli … a já už spřádal plány na … první/prohlídkový den). Další den po snídani jsme autem vyrazili … no vyrazili … a vzápětí jsem poznal, co je to „pořádný trafik ve velkoměstě“ (město má přes 4,5 milionu obyvatel) … tisíce aut jedoucích sem a tam, město „roztahané na 60 km od západu na východ“ … my cestovali ze západní části … a k moři na východ … tak to autem jen tak v poledne. Ráno a a navečer je to masakr … ale tak už to chodí v každém velkoměstě. Projeli jsme město, Paul mě „uvedl do reality“ a ukázal vše podstatné … navečer jsme se vraceli domů celkem dlouho … od moře (Botany Bay) do North Rocks (naše bydliště v Sydney) je to cca 40 km … my to zvládli za více jak 4 hodiny …

… další den jsem se zařekl, že autem pojedu tak „maximálně pro rohlíky vedle do krámu …“ … vyrazil jsem tedy do města lodí … po řece Parramatta River jezdí takové rychlé, nízké lodě s příznačným názvem Rivercat … do centra města to trvá něco málo přes hodinu (a jednosměrná jízdenka stojí necelých 8 AUD … když to vynásobíte 18 … zjistíte, že v ceně máte zřejmě i přirážku za „řvoucí, nevychované australské haranty“ … všem dětem jsem nemohl šlápnout na nožičku … aby pro to řvaní měly pádný důvod … takže to musíte vydržet, obrnit se trpělivostí … a těšit se na „krásy Sydney“).

Jako první díl (z celkem tří) … z prohlídky centra města … jsem vyrobil krátký videoklip … kde jsem se pokoušel zachytit unikátnost „Hábrbriče a slavné Operahaus“ … z obou staveb na vás dýchá majestátnost a originalita … vždyť ten most postavili šikovní inženýři (a kupodivu ne sovětští) už ve dvacátých letech minulého století !!! … a Opera, to je příběh sám pro sebe … projekt vzniknul už v roce 1956 (dostavěli to až po 17 letech) … autorem je dánský architekt Jorn Utzon … zprvu si myslíte (když vidíte Operu z dálky), že ty řečičky o „dánském pití/chlastání“ mají něco do sebe … ale když procházíte vlastním „labyrintem jednotlivých sálů a hal“ … jste v němém úžasu … do reality vás ovšem vrátí „šikmoocí turisté“ … jsou prakticky všude, brebentí, všechno fotí a točí z nejnemožnějších pozic … a nejde se jich zbavit (mé upřímné sorry do Japonska, Číny, Koreje atd.) . Jo, záběry přímo z Opery prostě nemám … nešlo to … bylo jich „plenty“ …

Před dvěma dny jsem byl hrát „najnhóls“ v Lakeside … jak se u nás říká … na „klokaním hřišti“. Jde o hřiště, které sousedí s přírodní rezervací Coombabah Conservation Area … potkáte tady kromě klokanů, kačenek, hadů a jiné havěti téměř vše … no, už jsem si myslel, že po cca 15 návštěvách jsem viděl všechno … ale není to pravda.

U jamky č. 9 se rozhodla vysedět „mladé“ … místní „čejka chocholatá“ (Masked Lapwing) … je vidět zdaleka, navíc správce místního hřiště umístil ceduli s nápisem „Caution – Plovers Nesting“ (Výstraha/opatrnost – hnízdění čejky) … asi 50 cm od „vlastního ptáka“ …

… čejka je teď „místní celebritou“ … všichni golfisti, kteří dohrají na „devítce“ … si ji fotí … a ona jen tak poposedává … a hlasitě „dává najevo, že se jí to nelíbí !!!“. Navíc jedna stará paní z nejbližšího domu, co je hned vedle hřiště a je přímo u „hnízda“, nadává všem … co ruší „její čejku“ … a tak jsem se pocvičil v mé mizerné angličtině … klidně fotil dál … a na její nadávky jsem reagoval „velice citlivě a moudře opáčil“: Sory, máj spík very, very lidl … aj dou not andrstent jú …

Takže se pokochejte dvěma snímky, jak tam ta „zasloužilá matka bydlí“ … a držte jí palce … protože hned vedle hřiště je veliké jezero a tam pořád ve vzduchu krouží  „íglhóci“ … což jsou takoví „místní orli až jestřábi“ … a ti mají zrak mnohem lepší než já !!!