Asi před třemi dny jsem hovořil s mojí „madr“ (jinak říkám citlivě „maminkou“) přes SKYPE … i když jsme se vzájemně ujišťovali, že hovor bude „stručný a věcný“ … no nakonec jsme spolu hovořili necelou půlhodinu a zdálo se to jako „dvouminutový hovor“ … prostě „odloučení udělalo své“ a věřte, měli bychom si co povídat „ještě teď“.

Máti starostlivě zjišťovala, zda jsem zdráv, zda „sekám latinu“, zda se učím anglicky, jestli jsou na mě moji domácí „hodní“, jestli nemám hlad, jestli neutrácím, jestli nepožívám (v hojné míře) alkoholické nápoje či jiná „povzbuzovadla“ … a jak to celkově zvládám, v té daleké zemi klokanů … jak již napověděl úvodní titulek tohoto příspěvku … jsem pořád její už „trošku přerostlé miminko a tak chápu její péči“ …

… rozhodnul jsem se „citlivě mamince sdělit“, že se není čeho obávat, vše je v pořádku, nic mě nechybí a zvládám většinu činností s naprostou bravurou“ … na níže uvedeném snímku můžete sami posoudit … jak se mi to povedlo …

Když se řekne slovo kajak … vybaví se mi primárně “ zateplený eskymák, na ukrutně studené vodě, v plavidle neurčitého vzhledu a funkcí“ … a také moje mládí. Když jsem byl ještě mladý, krásný a vlasatý jinoch (teď už mi zbývá jen ta krása), dostal jsem se díky přímluvě spolužáka, Michala Krčála, do vodáckého klubu Technika Brno (měli jsme v logu tu „správnou sovu“) … jezdili jsme tehdy na řece Svratce, těsně pod „brněnskou přehradou“ … měl jsem starý, obouchaný singlkajak a když odpouštěli vodu z hráze (denně kolem 17 hod.) … tak jsme jeli proti tomu „silnému proudu“ a trénovali fyzičku … už si ani nevzpomínám, proč jsem s tímto sportem skončil … je to už „hodně dávno“.

No a jak „tady u nás“ … je všechno na „vodě“ (nemyslím jen moře, ale hlavně všechny ty umělé kanály, průplavy, splavné řeky plné ryb atd.), tak jsem neodolal a zakoupil v outdoorovém obchoďáku s příznačným názvam Anaconda … malý kajak s příslušenstvím … to jsem musel trošku „ladit“ a např. sehnat a správně umístit na kajak „držák rybářského prutu“ … to byl „několikadenní oříšek“. Navíc jsem nemohl sehnat za „slušnou cenu“ na auto „nosič/zahrádku“, takže jsem zakoupil „jakési dva poštáře na střechu“ a na tom kajak převážím k vodě. Postupně vše dolaďuji a po zhruba 10 dnech „mám hotovo“.

Jen s tím rybolovem si „nejsem úplně jist“ … mám malý skládací prut … když tak „zakotvím u mangrove lesíku“, aplikuji „návnadu“ a rybařím … z těch mangrove kořenů „vyjelo něco, jen o málo menšího než můj kajak“ (cca 3,2m) … prostě, až mě „něco takového opravdu zabere“ … tak pozdravujte v „drahé vlasti a vzpomínejte na mě v dobrém“. Natočil jsem krátké „promo“ z „kajakové přípravy“, během měsíce připojím i záběry z vody a „správné detaily tohoto krásného vodáckého sportu“.

Den, jako je neděle, 17. března … říkáte si … další obyčejná neděle. Ale v zemích „komonveltu a USA“, kde jsou oslavy „St.Patricks Day“ už tradičním každoročním „rituálem“, mají dlouholetou tradici (v americkém Chicagu se dokonce v tento den místní řeka obarví nazeleno, všude zelená výzdoba vč. nezbytných zelených trojlístků a kloboučků). Dnešní podoba oslav by se svatému Patrikovi asi moc nelíbila, ale taková je už moderní doba. Tento svátek si „australané“ (skoro všichni) dlouho dopředu rezervují „ve svých pubech“ … a já jsem včera vyrazil taktéž … bez rezervace, jen ze zvědavosti … do našeho oblíbeného pubu s názvem Dublin Docks, (kam chodíme hlavně v neděli na černého „Gínese“).

A jak to tam vypadalo ?  Krátký videoklip Vám zprostředkuje atmosféru včerejších oslav … a věřte, jak si dáte „dvě či tři černé, v zeleném nádechu“ (či něčeho třikrát páleného), je z vás najednou O´Hara či Gallagher jako „vystřiženej“  … a ta jejich muzika !!!

Dnes je neděle a mám za sebou první týden na „renčdrajvingu“ v Parkwood International Golf Club. Dvoufázový tréning je náročný a opravdu musíte mít celý den relativně volný, aby „to stálo za něco“. Po týdnu už poznáte (alespoň trošku), že není kam spěchat a že golf je hlavně o „pohodě a vaší hlavě“. Když tak odpalujete na renči, vedle vás „pálí“ černý rastaman, co nemá ani auto (chodí na golf obden pěšky s bagem, asi 2 km tam a zpět) … vybavení a oblečení už něco pamatují … a vidíte, že „strčí lehce do kapsy“ ty okolní „napomádované frajírky“, co mají výbavu za „statisíce“ a patřičně to dávají okolí „najevo“ (o jejich bourácích na parkovišti ani nemluvě).

Prostě chce to „pilovat a pilovat“ … já denně odpálím 210 míčků z „postu“ (105 dopoledne, většinou dřevem z umělého týčka na „vzdálenost“ a odpoledne zbylých 105 v režimu mých tréningových holí … tj. drajvr, dvojka a osmička … dle chuti a nálady. Po krátké přestávce (dopoledne i odpoledne) následuje „patování“ … pro lepší ilustraci mého golfového počínání jsem natočil „krátké promo“ … tak se zasmějme společně … vím, ty nohy „trošku zlobí“, ale já to zlepším … slibuji !!!

Včera, 4. března jsem zahájil výuku „golfových dovedností“ (samozřejmě metodou „snadno a rychle“) v Parkwood International Golf Club, kousíček od „mého pelíšku“ v Labradoru. Volba klubu byla náročná, neboť golfových hřišť se v blízkém okolí nachází asi 15 … rozhodly reference, blízká poloha, zázemí klubu a v neposlední řadě i „příjemní lidé“ … vlídně mě přijali a za 99 AUD jsem „dostal měsíc na drajvingu i s golfovým trenérem“ (tedy sice jen půlhodinku odborného vedení, ale zato s videem), krásně mě oblékli a obuli (viz foto) a vybavili „hokejkami“ (pro výuku jsem zakoupil 4 hole … drajvr, dvojku, osmičku a putter).

No a dál … je to už jen o poctivé práci, odříkání a řeholi … teď, když nechodím do školy, jsem rozplánoval „golfový měsíc“ asi takto: ráno plavání v bazénu, poté lehká snídaně, přesun na první fázi na Parkwood … zde „drajving, pičing, čiping, pating atd. … vše podle obsazenosti jednotlivých postů“ … dopoledne trénuju jen 1,5 hod. (už nejsem nejmladší) … poté lehký oběd (nejlépe „fruit“ … avokádo, mango, banány či ananas, pramenitá voda) …  poté spánek v mém pelíšku (cca 1,5 hod.), opět krátké plavání v bazénu, dále přesun na Parkwood … druhá fáze … dvouhodinový blok s obdobným obsahem dopoledního programu. Poté „longblack with cold milk“ v golfové restauraci a přesun do „pelíšku“, lehká večeře, červené víno, NEWS/zprávy na místním kanálu, předpověď počasí, příprava ke spánku (cca 9,5 hod. by mělo stačit) … takto celý měsíc, den po dni …

… sami uznáte, že mě nečeká tento měsíc nic příjemného … tak mi držte palce, ať vyšetřím trošku času na rybolov, potápění, tenis, cestování, surfování atd. No a po měsíci se „uvidí“ … pojmy HP, zelená karta, maršál, golfový deštník, vypichovátko atd. … to už je jen „kousek od první hry na opravdovém hřišti“ (se všemi klokany, ptáky, hady, leguány a jinou havětí).

Dnes jsem při dopoledním vyučování (Lekce č.9) trošku znuděně zíval … mí mladí a krásní spolužáci (z Asie a Švýcarska, Brazilci opět nezklamali a do školy dnes nedorazili) “pilně překládali výukový text“ … těžká nuda … brali jsme zrovna „jídlo“ … aneb působivé vyprávění o tom, „jak se někteří na světě přežírají a někteří nemají co jíst“ … byl jsem zrovna „vyvolán“ na „arabský svět“ a měl jsem popsat, jak tam ti „krásní kluci žerou rukama či gurmánsky uždibují kousky pity a ty máchají v těch jejich ukrutných omáčkách“ … podíval jsem se na obrázek … a co nevidím … ten, co je mi po něm smutno … sedí v kruhu „svých nejbližších“ (zřejmě inženýrů káhirské univerzity, obor „konkrít až beton … vč. páky a nakloněné roviny“) …

… no nebudu vás dlouho napínat … na níže přiložených snímcích se nachází spousta Arabů a „Profesor“ (vlastním jménem Ing. Petr Šafář, CSc., m.j. vyučující „nadějné stavaře“ na VŠ v Brně) … můj věrný „potápěčský buddy“ (co mě několikrát pod vodou zachránil život) … několik zamáčknutých slz bylo „namístě“, proto ta slova o „telepatii“ …

… naše učitelka ovšem neměla pro moje nadšení příliš pochopení … trvala na tom, že „jde o záměnu osob“ (či mě snad hráblo) a budeme pokračovat ve výuce … ale nešlo to … znáte mě … všem jsem začal rozdávat Profesorovo „mobilní číslo“, ať ho klidně zavolají (a vzbudí, že je sice v Evropě noc, ale on se určitě nebude zlobit) a on jim plynulou „oxfordskou angličtinou“ potvrdí, že nejde o záměnu osob … poté byla vyhlášena „mimořádná přestávka“ … a bylo …

P.S. -  malá poznámka pro ty, co neznají Profesora: takto přesně vypadá Profesor, když jsme na společných potápěčských tripech v Egyptě .. v civilu, v Brně, vypadá mnohem hůř !!!

Vojta Dyk zpívá u nás populární píseň z filmu Signál: Čekám na signál a ten nepřichází a tak čekám dál … takhle nějak si připadám, když se nemohu „dostat na moře na hlubokomořský rybolov“. Po hurikánu jsem si říkal, že snad … ale pak přišly vlny, větry, déšť a počasí … jak říkají bratia Slováci: „na figu“ … a  toto počasí trvá už cca 10 dní (a má trvat ještě asi týden).

Proto nezoufám a připravuji se alespoň na suchu/virtuálně. Zakoupil jsem za 7 AUD (140 Kč) praktickou „guide/příručku“ … tato příručka říká/napovídá … jaké ryby vlastně mohu chytat ve státě Queensland (slaná i sladká voda), kolik si jich mohu odnést domů, jaká je lovná míra, zda je ryba bojovná a zda je chutná na talíři, jestli náhodou není jedovatá … prostě „krásná oboustranná pogumovaná áčtverka s karabinou k zavěšení na opasek rybáře“ (navíc s 30 cm měřítkem, k měření ulovených ryb) … na níže uvedených fotkách uvidíte, že „nekecám“. Poslední obrázek dokumentuje „nabídky charters“ … no, na papíře to vypadá krásně, ale už jsem tady viděl vrátit se loď s cca 6 rybáři z „dípsífišing“ … někteří byli evidentně zablití, jiní jen bledí (vlny) a polystyrénové bedny na úlovky byly „hodně, hodně lehký/prázdný“ … takže mi přejte opak a jestli se „podaří“, určitě se pochlubím na webu.

Zakladatel firmy, James Alexander Holden, původně sedlář z Adelaide, by se asi hodně divil, cože to pod značkou jeho jména, jezdí v současné době po australských silnicích. A podle známé poučky, že za všechno „divné“, na tomto světě „mohou buď američané nebo rusové“ … tady je konkrétně vidět „práce US koncernu GM“ a „ukázková globalizace v praxi“.

Takže … pod značkou Holden tady uvidíte současné i minulé modely automobilky Opel (hlavně starší sedan a kombík Commodore, u nás známý pod názvem Omega, zde jezdí v mnoha variantách), dále modely „asijského Chevroletu“ (dříve korejské Daewoo) a to Spark (fuj), Aveo, Cruze, Captiva atd. Z některých názvů vám jde hlava kolem … např. označení Barina, tady najdete na našich známých Opel Corsa, Chevrolet Spark i Aveo … a vše (až na vyjímky jezdí na „petrol“, tedy benzin), taktéž jsou v kurzu úpravy na plyn a E85 (bioethanol) …

… ale když jsem tak brousil kolem autosalonu (abych se nemusel šprtat ta protivná AJ slovíčka) … uslyšel jsem nastartovaný motor, zde velmi populárního pick-upu s názvem UTE … bublal tam pod kapotou osmiválec do V, šestilitr … přes 500 Nm krouťák … klasickej americkej atmosférickej motor bez turba … trošku jsem zalitoval (ten zvuk, to byl koncert), že jsem koupil jen šestiválec a třiapůllitr … celou noc jsem měl ten koncert v uších … ale ráno jsem se probudil, rychle jsem mrknul na web Holdenu … a spotřeba ve městě cca 20 l/100 km … mě rychle dostala do „reality“ … zůstanu u své Magny, co žere po městě těch úžaných 14 l/100 km … jupí !!!

Na mém webu je v záhlaví uvedeno: „Anglicky snadno a rychle“ … když jsem tuto repliku psal, vzpomínal jsem na film Adéla ještě nevečeřela … film končí a Nick Carter je odvolán do Egypta … zmizela totiž Cheopsova pyramida … Nick sedí ve vlaku a v rukou má učebnici … Egyptsky snadno a rychle …

… tak nějak „podobně“ jsem si představoval svoji „klokaní anabázi“ … ovšem realita je jiná, tvrdá až krutá … ale abych nepřeháněl … pojem SHAFSTON je „léngvičskúl“, měsíc tam stojí cca 21 000,- Kč … začal jsem v pondělí 4.února … mám za sebou týden a dva dny. Učebnice je v angličtině, postupně si překládám „slovíčka z prvních pěti lekcí“ a sleduji (v němém úžasu) mé mladé a šikovné spolužáky z Japonska, jižní Koreje, Švýcarska (zatím dobrý) a Brazílie …

… nic proti Brazilcům, ale po několika dnech ve škole s nimi … nemohu pochopit, jak taková veliká země může principiálně fungovat a jak je možné, že jim ještě někdo nevyhlásil válku … nic ve zlém, vy portugalsky hovořící lidé … jste protě jiní …

Mé pocity ze školní lavice nelze vyjádřit „stručně“ (což má být na tomto webu nutností) … takže jen „středně stručně“ … než jsem začal chodit do školy, tak jsem se usmíval, volnočasové aktivity „nebraly konce“ … teď po několika dnech ve škole mám nastavený režim (abych ve škole neusínal, jako náš nejmenovaný kníže ve sněmovně) takto: slíping,vošing,brekfest,skúllírning icl. very small lunch,slíping,dinr,vošing,slíping … tedy od pondělí do pátku … v sobotu a v neděli usedavě pláču, lomím rukama, vzývám potápěčského boha Poseidona a  drmolím si pod vousy … proč jsem sem vlastně jezdil … proč jsem sem vlastně jezdil … proč jsem sem vlastně jezdil … aneb „anglicky snadno a rychle“.

Připojených pár fotek dokumentuje … už musím jít zase spát … staří lidé by asi neměli chodit do školy !!!

7. února 2013. Předevčírem jsem byl surfovat na pláži na Spitu (tedy spíše pokoušet vlny, v mém případě) … jedu takhle po levé straně vozovky (už zkušeně, tváříc se velmi znuděně, country rádio na „plné koule“, okna spuštěná … tedy „Sunshine State v plné parádě“), když tu vidím … Mazlík … sice červený, ale … okamžitě jsem šel na brzdu … a malý Holden Barina za mnou (u nás pod názvem Opel Corsa) do mě málem napálil … ovšem mě to bylo úplně jedno … zastavil jsem a šel jsem „po něm“ (Mazlíkovi) … pro vás to asi nic neznamená, ale pro mě … v daleké zemi … připadal jsem si jako Jan Amos v Naardenu, když narazil na stánek s jitrnicemi a tlačenkou … takže se pokochejte několika snímky … ať konečně vidíte, že ty vaše SUV a kombíky jsou sice praktické, ale „ukrutně ………………“ … doplňte si sami.