Hřiště v Lakeside „podruhé“ … aneb klokani na golfovém hřišti (tentokrát lépe a radostněji)

Po zhruba třítýdenní tvůrčí pauze, zase píši na klokaní web a točím videa (otrávil mě upřímný mail jednoho mého kamaráda, kde mě nařknul, že jsem dobytek, který si jen užívá, chlubí se a on právě přišel o práci) … ale už jsem se z toho splínu oklepal … web je tady od toho, aby „stručně dokumentoval můj studijní pobyt v Austrálii“ … takže … pokud se web někomu nelíbí, ať si raději klikne na “Blesk pro ženy“ … a mailem jim tam posílá recepty na „zaručeně nejlepší bramborový guláš“ … dál raději nepokračuji, tento web totiž mohou číst i školou povinné děti !!!

Svým novým příspěvkem reaguji na upozornění (či drobnou výtku), jedné mé kamarádky, že u videoklipu z klokaního hřiště v Lakeside, se vačnatci jen mihli … a „nebylo to ono“. Má pravdu, bylo tehdy ukrutně vedro … klokaní kluci a holky jen tak polehávali, za mnou už nastupoval čtyřčlenný „fleet“ na odpaliště stejné jamky a času bylo málo.

Tak jsem v minulých dnech (místo soustředěné golfové hry/výuky) kombinoval „odpaly s honěním a filmováním klokanů po hřišti“. A věřím, že se „zadařilo“ a ty „nespokojence“ ukojím záběry na … “kojící matku na jamce č.4″, pasoucí se samce na jamce č.6 a velkou klokaní rodinku, která odpočívala u jamky č.8. Zde jsem si dovolil nafilmovat i „moji maličkost při patování“ … klokani jen zírali, jak chasníci původem z Hané (to jako já), dovedou patovat !!! Ještě si povšimněte, že ve videoklipu mám na sobě dlouhé kalhoty a větrovku … foukal totiž „jižní vítr“ … a ten je u nás „krutý“ … na rozdíl od známé písně autorů Uhlíře a Svěráka … jó holt „jiná polokoule, jiný vítr“.

SM … aneb „krása, která upadla v zapomnění … „

V našem golfovém klubu Parkwood jsou čtyři velká parkoviště … na golf se většinou nechodí pěšky … takže denně vidím spousty osobních aut, která jsou vlastně velmi podobná … někdo by řekl … nudně stejná … ať už se jedná o značky Holden, Toyota či všechny další (vč. mé Mitsubishi Magna) … čert vem ty „dizajnéry“.

Občas se blýskne  na „lepší časy“ … jedna starší dáma jezdí „Pagodou“ … pro ty co neznají … Mercedes Benz, SL 250 Automatic, ročník asi 1967, kabriolet, v našem případě s pevnou střechou čili „hardtop“ (ta střecha právě připomíná „pagodu“) … krásně zrekonstruovaný veterán … a ta dáma musí být pořád velká divoška, když má registrační značku … 2 SEXY …

2-sexy

… a dnes dopoledne jedu na „renčdrajving“ … rutina, jako každý den … parkuji obvykle (pokud není obsazeno) pod mojí „oblíbenou palmou“ … vidím volné místo v řadě stojících vozidel, zrovna pod mojí palmou … začnu odbočovat … a … co nevidím … vsadím se, že 99,9 % čtenářů tohoto webu o tomto autě nikdy neslyšela …

… Citroën SM … krása, která bere dech … zaparkoval jsem, vypnul motor, SM po mé levici … a začal jsem vzpomínat … kdysi, těsně po „sametové revoluci“, jsem chtěl zakoupit ojetý Citroën CX ze západního Německa… a když jsem studoval parametry tohoto vozu, narazil jsem poprvé na pojem SM, což byl předchůdce zmíněného vozu.

Ovšem SM je „příběh sám pro sebe“ … koncepčně navazuje na legendární DS, ale motor má z Maserati (Citroën tehdy koupil zbankrotovanou značku Maserati) … atmosférický V6, 2,7 ltr.,125 kW, přední náhon, manuál, 5 rychlostí už tehdy, samozřejmě hydropneumatika, r.v. 1972, Cx jen 0,26 !!!, kotoučové brzdy na všech kolech…  a uspořádání kokpitu dle „původní a jedinečné filozofie Citroën“ … tedy i s „tím divným volantem a rádiem integrovaným do středového tunelu“ … nafotil jsem toho krasavce alespoň telefonem … jo, a všimněte si na přiložených snímcích, že vůz má „evropské řízení … tedy volant tam, co ho v Austrálii nikdo nemá“ … a na zadním sedadle leží klasické „francouzské papiňáky“, což jsou takové ty jejich „četnické či důstojnické brigadýrky“.

Hraju 6, hlásím 5, píšu 4 … aneb „první krůčky golfového začátečníka na klokaním hřišti“

Včera jsem byl poprvé hrát sám (nikdo ze známých neměl čas) na golfovém hřišti … zvolil jsem málo obtížné hřiště „Lakeside Country Golf Club“ (pár kilometrů od mého pelíšku, 9 jamek v krásném prostředí, režim poměrně volný a v týdnu i volný z pohledu hrajícíh golfistů), navíc je to tady v okolí jedno z mála hřišť, kde „bydlí klokani“ (kromě mnoha dalších tvorů z rezervace Coombabah Conservation Area).

Já, jako nováček, co několik měsíců pouze „pálil z renče a patoval na cvičných jamkách“ … jsem měl poměrně „nahnáno“ … golfovou licenci nemám, trefím někoho pěkně do hlavy a budu „hrdina večerních NEWS na Gold Coast“ … pak si říkám … hřiště je “public“, golfistů pomálo, tak do toho … ale hrál jsem zatím na opravdovém hřišti jen dvakrát … samé ale …

… když se tak dívám do skórkarty (všechny jamky mají par 3, jen jamka č.8 má par 4) … začal jsem na jedničce šesti pokusy, potom 4, 6, 4 a už to šlo jako po másle … je to opravdu jednoduché, ale krásné hřiště, v malebné krajině, na břehu velkého jezera … pro lepši ilustraci mého počínání jsem natočil „krátké promo“ … nečekejte žádné dramatické skeče a „holyvůdské scény“ … golf je o pohodě, čisté hlavě a i disciplíně … krásné zážitky ze hry a prostředí mají převažovat … což jsem včera splnil beze zbytku … i když byl taky pořádný zážitek „odstranit z golfové obuvi zbytky klokaního trusu“ … ale to k tomu golfu tady v Austrálii jaksi patří.