Když se řekne slovo kajak … vybaví se mi primárně “ zateplený eskymák, na ukrutně studené vodě, v plavidle neurčitého vzhledu a funkcí“ … a také moje mládí. Když jsem byl ještě mladý, krásný a vlasatý jinoch (teď už mi zbývá jen ta krása), dostal jsem se díky přímluvě spolužáka, Michala Krčála, do vodáckého klubu Technika Brno (měli jsme v logu tu „správnou sovu“) … jezdili jsme tehdy na řece Svratce, těsně pod „brněnskou přehradou“ … měl jsem starý, obouchaný singlkajak a když odpouštěli vodu z hráze (denně kolem 17 hod.) … tak jsme jeli proti tomu „silnému proudu“ a trénovali fyzičku … už si ani nevzpomínám, proč jsem s tímto sportem skončil … je to už „hodně dávno“.

No a jak „tady u nás“ … je všechno na „vodě“ (nemyslím jen moře, ale hlavně všechny ty umělé kanály, průplavy, splavné řeky plné ryb atd.), tak jsem neodolal a zakoupil v outdoorovém obchoďáku s příznačným názvam Anaconda … malý kajak s příslušenstvím … to jsem musel trošku „ladit“ a např. sehnat a správně umístit na kajak „držák rybářského prutu“ … to byl „několikadenní oříšek“. Navíc jsem nemohl sehnat za „slušnou cenu“ na auto „nosič/zahrádku“, takže jsem zakoupil „jakési dva poštáře na střechu“ a na tom kajak převážím k vodě. Postupně vše dolaďuji a po zhruba 10 dnech „mám hotovo“.

Jen s tím rybolovem si „nejsem úplně jist“ … mám malý skládací prut … když tak „zakotvím u mangrove lesíku“, aplikuji „návnadu“ a rybařím … z těch mangrove kořenů „vyjelo něco, jen o málo menšího než můj kajak“ (cca 3,2m) … prostě, až mě „něco takového opravdu zabere“ … tak pozdravujte v „drahé vlasti a vzpomínejte na mě v dobrém“. Natočil jsem krátké „promo“ z „kajakové přípravy“, během měsíce připojím i záběry z vody a „správné detaily tohoto krásného vodáckého sportu“.