Včera jsem byl rybařit … celý natěšený jsem dopoledne vyrazil na kanál (celou cestu autem k moři, jsem se ujišťoval, že jsem „ukrutně šikovnej a nachytám spousty ryb“), spojující naši lagunu s otevřeným oceánem (říkají tady tomu Seaway, ryb je tam celkem hodně … byl jsem se tam potápět a viděl jsem je, ty mršky šupinatý … navíc se tam mísí slaná voda se sladkou, takže v podstatě ideální podmínky pro úspěšný rybolov … řekl by odborník). Pro jistotu jsem ještě pustil na své GPS funkci „Lov a ryby“ … přístroj moudrý to říkal … skvělý den, nejlepší čas po druhé odpolední … a i další přípravu jsem nepodcenil … nakoupil návnadu té nejvyšší kvality (chytal jsem na dva háčky, na těžko), na jednom háčku kousek olihně, na druhém rybí maso …

… po dvou hodinách poctivého rybolovu v kanále … nic … jen pár drobných „ťukanců“, ale pořádný záběr nebyl ani jeden (vedle chytající Australani i Japonci taky nic …). Tak jsem to sbalil a přesunul jsem se na lagunu … žádný proud ani vlny … nahodil jsem opět na těžko, dal prut do „držáku“, povolil brzdu a říkám si … on už se někdo chytí … další hodina pryč, po rybách ani památky … mávnul jsem rukou, vypustil něco sprostých slov na adresu místní rybí populace, vzal kameru … a šel jen tak, podél břehu … byl zrovna odliv (my tady říkáme „loutáj“) …

… a ejhle … místní „Soldier Crabs“ si tam vykračovali jako na přehlídce … krátký videoklip vám naznačí, že „pštros, se svou hlavou v písku“ je úplný břídil … tihle krabi mají velmi specifickou techniku, jak se „schovat před nepřítelem“ … a ryby? Tak ty budou příště … asi …