Ono řekne … „Anglicky snadno a rychle“ … třeba ve filmu se to „zmákne ve střižně … a za pár vteřin je vidět perfektní výsledek“ … ale v praxi je to „very, very diferent“ … jak říkáme tady na Gold Coast (tedy zvláště v případě, když výuku jazyka flákáte … a ještě jste na to hrdí !!!). Proto jsem „šel minulý týden do sebe“ … a pojal strategický plán netradiční metody výuky … říkám si … když bych se nenaučil tu (protivnou) angličtinu … tak se alespoň „naučím po anglicku připravovat a jíst roastbeefy a steaky“. Jako spolehlivého pomocníka jsem zvolil obchodní řetězec Woolworths … kde teď nakupuji „moje vakuově balené učebnice“ …

… začínám klasicky „hovězím“ … a už se učím …  Beef je vlastně bíf … divný … proč to píšou jinak … a jinak vyslovují (připomíná mi to mládí ve škole … taky jsem nedokázal dlouho pochopit, že Lenin a Uljanov, nejsou dva šikovní strejdové … ale jen jeden) … a přes pernatou, hrabavou až vodní drůbež  … pokračuji „zvolna ve výuce“ …

Pro názornost připojuji náhledy několika učebnic … ze kterých budu v brzké době „čerpat slovní zásobu a taktéž nějakou tu pozitivní energii“.

Jak už jsem naznačil … výuka je složitá a těch cizích slovíček je hodně … zatím jsem zvládnul „rosbíf s potejtou a srívedž“, snídám „egs s pořádným bejknem“ a připravuji se na „čísk a trajp“ …

P.S. – jinak na ten slovní chyták „osso bucco“ … tak na ten jsem jim neskočil … protože jsem z toho masíčka uvařil perfektní vývar … a když jsem vyjídal morek z „té prostřelené kosti“ … zpíval jsem si zřejmě něco „italiano“.

… tak to je ta má nová družka … vyměnil jsem ji za obraz … krajinka v zimním hávu … řečeno tedy slovem klasika/Hrabala, ve filmu „Slavnosti sněženek“ … takto jsem začínal svůj „únorový příspěvek, když jsem zakoupil ojetý vůz Mitsubishi Magna …“. A ejhle, mám další „družku“ … v pořadí již „druhou“ … a je to „velebnosti materiál“ …

… tentokráte je to žena, Američanka, mladá, pohledná, 27 let, nadějná golfistka (říkám jí důvěrně Pavla Konvičková, což je „doslovný překlad jejího jména“) … co si přát víc … já, ač řádně ženatý muž … strávil jsem s ní celou minulou noc (bylo to silnější než já … a bylo krásné, intenzivní … až perverzní) … stále jsme si hleděli do očí … a já jsem jí poté něžně šeptal do ucha „sladké nesmysly“ … dál je to „milé děti s hvězdičkou, hupky dupky do postýlek … a spinkat“ ……………………………… ovšem k ránu jsem měl „strašný sen“ … Pavla, která byla ten večer tak úžasná, krásná, zábavná a měla pro všechny mé slabosti pochopení … navíc brala vše s nadhledem a říkala, že se mnou chce strávit zbytek života … najednou „otočila“ … a začala … s dotazy/výčitkami: nejprve se mě „citlivě“ zeptala, zda jsem si před spaním vyčistil zuby, poté se podivovala nad tím,  „jestli jsem toho červeného vína nevypil příliš“, pak jí vadilo, že nejsem oholený, dále se zajímala, jestli máme dost peněz na zítřejší společný výlet … a jestli to staré, ukrutné japonské auto (moje skvělá Magna, co „žere“ po městě 14 ltr./ 100 km a poté i „trávu okolo silnice“) dojede až k vodopádům na Springbrook … chvíli jsem mlčky v posteli přemýšlel, skřípal zuby … co jí odpovědět (stále jsem ji hladil, ale cítil jsem, že už to není ono) … poté jsem se zhluboka nadechnul, rožnul lampičku na nočním stolku (bylo tak půl třetí, všichni slušní lidé v Austrálii už spali) … a rázně ukončil náš „slibně se rozvíjející vztah“ … vzal jsem ji drsně do náruče a rychle vyšel z mého pokoje … poté jsem ji zamknul ve vedlejším, volném pokoji … ani se příliš „nebránila, muselo jí být jasné, že to ukrutně přehnala“ …

… na níže uvedeném snímku je Pavla … již „sama v zamčeném pokoji“ … a zřejmě zpytuje špatné svědomí !!!!!!!!

P.S. -  Pavlu (vlastním jménem Paula Creamer) … viz http://en.wikipedia.org/wiki/Paula_Creamer), jsem „dostal“ jako dárek od pracovníků mého golfového klubu „Parkwood“, když předělávali/rekonstruovali „golf shop“ … a Pavla (krásná papundeklová reklama v životní velikosti), se jim tam už holt „nevešla“ … navíc Pavla propaguje značku Precept (koncern Bridgestone) … a to je právě značka mých golfových holí … takže Pavlo … zřejmě dostaneš ještě šanci … ale jestli to bude ještě letos … tak to opravdu nevím !!!

Když tak rekapituluji poslední dva měsíce mého života, v daleké klokaní zemi … golf, klokani, golf, golf, golf … někdo by řekl, že je to „ukrutný stereotyp“ … ale když se chcete naučit „něco pořádně“ … tak holt tomu musíte něco obětovat !!!

Ale každé ráno si vzpomenu, že svoje „vodní a podvodní aktivity zanedbávám“ (mám na mysli potápění, surfování, kajak i rybolov). Před dvěma dny jsem však sedl k počítači … a říkám … vždyť jsem byl (už relativně dávno, 12. března) na “výletě lodí“.

A jako malou vzpomínku, na tento výlet, jsem vyrobil krátký videoklip … musím uznat, že spol. Sea World Cruises (je to dceřiná spol. Sea World … což je velký vodní zábavní park … s delfíny, lachtany, tučňáky, tuleňátky a jinými mořskými potvorami … kromě dalších asi 156 atrakcí) umí prodat svoje služby (jde o výlet luxusní vyhlídkovou lodí, která pluje po místních kanálech, m.j. jedete okolo „nejdražšího umělého ostrova Austrálie a obědváte v nejluxusnějším rezortu oblasti a nakonec vidíte i přírodní mangrove porost“  … není to žádný adrenalin a mladí lidé musí při tomto výletě trpět … ale „komerce“ je v kapitalistickém světě „všudypřítomná“ … a změní to zase až nějaká nová „Velká říjnová …“ … asi …

P.S. – možná někoho napadne, proč jsem nenatočil reportáž ze Sea Worldu (když je tam tolik atrakcí) … no, já jsem zatím nenašel odvahu … řádit na tobogánech s „osmiletými blonďatými holčičkami a poté tleskat vystoupení cvičených lachtanů“ … ale nikdy neříkej nikdy !!!

Po zhruba třítýdenní tvůrčí pauze, zase píši na klokaní web a točím videa (otrávil mě upřímný mail jednoho mého kamaráda, kde mě nařknul, že jsem dobytek, který si jen užívá, chlubí se a on právě přišel o práci) … ale už jsem se z toho splínu oklepal … web je tady od toho, aby „stručně dokumentoval můj studijní pobyt v Austrálii“ … takže … pokud se web někomu nelíbí, ať si raději klikne na “Blesk pro ženy“ … a mailem jim tam posílá recepty na „zaručeně nejlepší bramborový guláš“ … dál raději nepokračuji, tento web totiž mohou číst i školou povinné děti !!!

Svým novým příspěvkem reaguji na upozornění (či drobnou výtku), jedné mé kamarádky, že u videoklipu z klokaního hřiště v Lakeside, se vačnatci jen mihli … a „nebylo to ono“. Má pravdu, bylo tehdy ukrutně vedro … klokaní kluci a holky jen tak polehávali, za mnou už nastupoval čtyřčlenný „fleet“ na odpaliště stejné jamky a času bylo málo.

Tak jsem v minulých dnech (místo soustředěné golfové hry/výuky) kombinoval „odpaly s honěním a filmováním klokanů po hřišti“. A věřím, že se „zadařilo“ a ty „nespokojence“ ukojím záběry na … “kojící matku na jamce č.4″, pasoucí se samce na jamce č.6 a velkou klokaní rodinku, která odpočívala u jamky č.8. Zde jsem si dovolil nafilmovat i „moji maličkost při patování“ … klokani jen zírali, jak chasníci původem z Hané (to jako já), dovedou patovat !!! Ještě si povšimněte, že ve videoklipu mám na sobě dlouhé kalhoty a větrovku … foukal totiž „jižní vítr“ … a ten je u nás „krutý“ … na rozdíl od známé písně autorů Uhlíře a Svěráka … jó holt „jiná polokoule, jiný vítr“.

V našem golfovém klubu Parkwood jsou čtyři velká parkoviště … na golf se většinou nechodí pěšky … takže denně vidím spousty osobních aut, která jsou vlastně velmi podobná … někdo by řekl … nudně stejná … ať už se jedná o značky Holden, Toyota či všechny další (vč. mé Mitsubishi Magna) … čert vem ty „dizajnéry“.

Občas se blýskne  na „lepší časy“ … jedna starší dáma jezdí „Pagodou“ … pro ty co neznají … Mercedes Benz, SL 250 Automatic, ročník asi 1967, kabriolet, v našem případě s pevnou střechou čili „hardtop“ (ta střecha právě připomíná „pagodu“) … krásně zrekonstruovaný veterán … a ta dáma musí být pořád velká divoška, když má registrační značku … 2 SEXY …

… a dnes dopoledne jedu na „renčdrajving“ … rutina, jako každý den … parkuji obvykle (pokud není obsazeno) pod mojí „oblíbenou palmou“ … vidím volné místo v řadě stojících vozidel, zrovna pod mojí palmou … začnu odbočovat … a … co nevidím … vsadím se, že 99,9 % čtenářů tohoto webu o tomto autě nikdy neslyšela …

… Citroën SM … krása, která bere dech … zaparkoval jsem, vypnul motor, SM po mé levici … a začal jsem vzpomínat … kdysi, těsně po „sametové revoluci“, jsem chtěl zakoupit ojetý Citroën CX ze západního Německa… a když jsem studoval parametry tohoto vozu, narazil jsem poprvé na pojem SM, což byl předchůdce zmíněného vozu.

Ovšem SM je „příběh sám pro sebe“ … koncepčně navazuje na legendární DS, ale motor má z Maserati (Citroën tehdy koupil zbankrotovanou značku Maserati) … atmosférický V6, 2,7 ltr.,125 kW, přední náhon, manuál, 5 rychlostí už tehdy, samozřejmě hydropneumatika, r.v. 1972, Cx jen 0,26 !!!, kotoučové brzdy na všech kolech…  a uspořádání kokpitu dle „původní a jedinečné filozofie Citroën“ … tedy i s „tím divným volantem a rádiem integrovaným do středového tunelu“ … nafotil jsem toho krasavce alespoň telefonem … jo, a všimněte si na přiložených snímcích, že vůz má „evropské řízení … tedy volant tam, co ho v Austrálii nikdo nemá“ … a na zadním sedadle leží klasické „francouzské papiňáky“, což jsou takové ty jejich „četnické či důstojnické brigadýrky“.

Včera jsem byl poprvé hrát sám (nikdo ze známých neměl čas) na golfovém hřišti … zvolil jsem málo obtížné hřiště „Lakeside Country Golf Club“ (pár kilometrů od mého pelíšku, 9 jamek v krásném prostředí, režim poměrně volný a v týdnu i volný z pohledu hrajícíh golfistů), navíc je to tady v okolí jedno z mála hřišť, kde „bydlí klokani“ (kromě mnoha dalších tvorů z rezervace Coombabah Conservation Area).

Já, jako nováček, co několik měsíců pouze „pálil z renče a patoval na cvičných jamkách“ … jsem měl poměrně „nahnáno“ … golfovou licenci nemám, trefím někoho pěkně do hlavy a budu „hrdina večerních NEWS na Gold Coast“ … pak si říkám … hřiště je “public“, golfistů pomálo, tak do toho … ale hrál jsem zatím na opravdovém hřišti jen dvakrát … samé ale …

… když se tak dívám do skórkarty (všechny jamky mají par 3, jen jamka č.8 má par 4) … začal jsem na jedničce šesti pokusy, potom 4, 6, 4 a už to šlo jako po másle … je to opravdu jednoduché, ale krásné hřiště, v malebné krajině, na břehu velkého jezera … pro lepši ilustraci mého počínání jsem natočil „krátké promo“ … nečekejte žádné dramatické skeče a „holyvůdské scény“ … golf je o pohodě, čisté hlavě a i disciplíně … krásné zážitky ze hry a prostředí mají převažovat … což jsem včera splnil beze zbytku … i když byl taky pořádný zážitek „odstranit z golfové obuvi zbytky klokaního trusu“ … ale to k tomu golfu tady v Austrálii jaksi patří.

Včera jsem byl rybařit … celý natěšený jsem dopoledne vyrazil na kanál (celou cestu autem k moři, jsem se ujišťoval, že jsem „ukrutně šikovnej a nachytám spousty ryb“), spojující naši lagunu s otevřeným oceánem (říkají tady tomu Seaway, ryb je tam celkem hodně … byl jsem se tam potápět a viděl jsem je, ty mršky šupinatý … navíc se tam mísí slaná voda se sladkou, takže v podstatě ideální podmínky pro úspěšný rybolov … řekl by odborník). Pro jistotu jsem ještě pustil na své GPS funkci „Lov a ryby“ … přístroj moudrý to říkal … skvělý den, nejlepší čas po druhé odpolední … a i další přípravu jsem nepodcenil … nakoupil návnadu té nejvyšší kvality (chytal jsem na dva háčky, na těžko), na jednom háčku kousek olihně, na druhém rybí maso …

… po dvou hodinách poctivého rybolovu v kanále … nic … jen pár drobných „ťukanců“, ale pořádný záběr nebyl ani jeden (vedle chytající Australani i Japonci taky nic …). Tak jsem to sbalil a přesunul jsem se na lagunu … žádný proud ani vlny … nahodil jsem opět na těžko, dal prut do „držáku“, povolil brzdu a říkám si … on už se někdo chytí … další hodina pryč, po rybách ani památky … mávnul jsem rukou, vypustil něco sprostých slov na adresu místní rybí populace, vzal kameru … a šel jen tak, podél břehu … byl zrovna odliv (my tady říkáme „loutáj“) …

… a ejhle … místní „Soldier Crabs“ si tam vykračovali jako na přehlídce … krátký videoklip vám naznačí, že „pštros, se svou hlavou v písku“ je úplný břídil … tihle krabi mají velmi specifickou techniku, jak se „schovat před nepřítelem“ … a ryby? Tak ty budou příště … asi …

Když tak jezdím autem po silnici vlevo, už nemám ten „nováčkovský stres“ z řízení na opačné straně … vychutnávám si subtropickou přírodu kolem  … a sleduji i „život mimo komunikaci“ … občas zazřím “takové divné, velké, ohraničené travnaté plochy, kde stejně ustrojení lidé, obého pohlaví … koulí a koulí …“. Zprvu jsem jen míjel … ale včera dopoledne jsem vzal kameru a navštívil jeden z nejstarších „bolsklab“ v Austrálii … tedy přesně „Southport Bowls Club Inc.“ (za rok budou slavit už 100 let od založení klubu !!!).

Zprvu jsem byl zklamán … říkám si pod vousy … vždyť je to ten klasický „francouzský, četníkovský pétanque“ … ale není … jsou tady patrné anglické kořeny této hry (k malé bílé kuličce, se koulemi nehází, ale citlivě koulí, navíc koule nejsou plně symetrické a mají snahu zatáčet a nedržet směr … ) … je zde převaha „starších hráčů, až penzistů“ a „klubismus“ včetně „dreskódu“ na vás dýchá každým coulem. Navíc trávník/hrací plocha … je dokonale rovný „krátce střižený pažit“ a lze ho přirovnat snad jen ke klasickému „golfovému greenu“ … tento krásný sport lze hrát prý až do 156 let (asi), takže to může být pro spoustu aktivních stárnoucích sportovců námět k zamyšlení …

Na adrese http://www.southportbowls.com.au/?page_id=111 se můžete dle „videonávodů“ trošičku přiučit „bowls teorii“ … a až poletíte do Austrálie … tak případně zúročit nabyté vědomosti … v některém z četných „bowls klubů“  … a to nejen ve státě Queensland.

Včera byl čtvrtek … a v tom letošním „divném australském počasí“ … to byl jediný den v týdnu, který měl být alespoň trošku „sunshine“ … tak jsem nemeškal a „zaťal dráp“. Normální mluvou … tedy objednal mailem ponor, v cca 100 km vzdáleném Byron Bay, v divecentru, kde mají v logu želvu, mají dobré jméno, perfektní zázemí vč. ubytování … a hlavně “dělají“ lokalitu Julian Rocks, což je dle místní „divegiude“ jedna z nej … tedy v potapěčské „TOP 10″ celé Austrálie.

Ve středu večer jsem vše nachystal, nabil baterie do kamery i světel, zkontroloval výstroj po minulých ponorech, o kterých raději pomlčím … prostě nevyšly kvůli počasí, vše naložil do auta, poté ještě na stránkách divecentra (http://www.byronbaydivecentre.com.au/) „projel“ všechny živočichy, kteří tam jsou k vidění … a celý natěšený, ve čtvrtek ráno vyrazil do Byron Bay. Po hodině a půl „jakési ekojízdy“ jsem dorazil na místo … a průměrná spotřeba mé Magny … podržte se … byla 8,4 ltr./100 Km … to je na šestiválec něco nevídaného !!!

S dobrou náladou jsem „vletěl do kanceláře divecentra“ … na všechny strany jsem házel úsměvy a těšil se, jak se pocvičím v „anglické konverzaci“ … no, mělo mě být nápadné, že se jedna Angličanka ptala místních, jakouže to řečí tady hovoří … prostě jsem si „pokecal spíše rukama a nohama“ … ale po chvíli jsem dostal přidělenu  „divemasterku“ jménem Trisha … a bylo vše OK. Počasí se trošku zhoršilo, začalo drobně pršet … nastoupili jsme do „firemních Landroverů“, které za sebou táhly ohromné čluny … dál se pokochejte sami … videoklip má cca 3,5 minuty … jo a pojem „wobbegong“ … tak ten už z mých minulých potápěčských tripů znám … ale že těchto „divných, ve dne líných žraloků“ uvidím na jednom místě více jak 100 kusů … tak to jsem rozhodně nečekal !!!

Před dvěma dny byla neděle … 7. dubna 2013 … je to první neděle v měsíci … a to se konalo setkání v Springbrook National Park (akce se koná vždy po dvou měsících, v lese, u krásné říčky je vybudováno „zázemí pro barbecue, s posezením i sociálním zařízením“) krajanů z bývalého Československa. Moji domácí mě „nominovali“ … a jelo se na dvanáctou … na dobrý oběd, posezení s lidmi, kteří si mají co říct … a pro mě v rámci „nováčka v Austrálii“, i vítané zpestření mého studijního pobytu.

V poslední době se stalo tradicí, že se podává „pravý slovenský hovězí guláš s čerstvým pečivem“ … proti těm místním T-bone steakům … guláš prostě připomíná domov a navíc když vaří “bohouský chalani“ … Milan a Dušan, jedná se o opravdovou delikatesu … kterou (budete se divit) nepohrdnou ani místní ještěrky … tedy spíše ještěři (druhově „varan pestrý“) … níže uvedený videoklip řádně dokumentuje srdečnou atmosféru společenské akce a taky trošku tu „kontinentální odlišnost“ … protože „československé ještěrky bývaly mnohem menší“.